Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tělo a duše

Některá moudra už zůstanou skrytá.
Člověk je v nesnázích, mysl je zbitá.
Na revanš všechno a nelituj minulost,
všechno je jak má být, všichni maj' všeho dost.

Hluboko do mysli zařízlé vzpomínky,
jsou tam i nesmysli, starosti maminky.
Na první opilost, bujaré veselí,
puberta nekončí i když jsme dospěli.

Radost se nekoná, byla či nebyla?
Vzpomínka na slova, na víno Ludmila.
Rovnáš si myšlenky,jak ubrus na stole,
dávno jsi osaměl, jsi jako batole.

Život šel jak se zdá osudu navzdory,
tělo a duše jsou dva různé tábory.
Nehledáš pohodlí ve zlaté kleci,
jak jsme se dohodli-všechno jsou keci!



Ukradlas' můj úsměv.

Sny našeho mládí spláchnul mistr čas.
Všemu jsme se smáli,vždycky,zas a zas.
Už jsme spolu třicet let,
všechny sny jsou v pánu...
kdyby TO šlo vrátit zpět-
jak z hospody k ránu.

Kam asi zmizely vějířky u tvých očí,
které jsi mívala,když jsi se smála...
Tak jako sebevrah, co dolů z mostu skočí,
si dneska připadám-to je co jsi mi dala.

Všechno,co jsme si slíbili ,brzy pominulo.
A svět se rozkládá,tak jako domek z hlíny
Říkáváš-S tebou jsem to chytla-NULO,
a snad máš pravdu,já skutečně jsem jiný...





ON?


Lidstvo se asi zbláznilo...
A svět se do záhuby žene...
Snad ON chce aby lidí nebylo?
Aby muž nepatřil už k ženě?

ON.Je to Satan,nebo Bůh?
ON soustavně nás jenom ničí?
Daruje život,taky bere vzduch,
šlápne i na dítě co křičí...

Jeto snad vůle Boha,nebo Satana?
Lidstvo,když vede spolu války?
Nenávist sama špinavejma botama
roznáší bolest přes obrovské dálky...

ON se jen dívá,snad i slzu roní...
A stvořil zemi k svému obrazu?
Proč se jen dívá,když Silní Slabé honí?
A láska dočkala se svého zákazu...

Nebo se možná ani nedívá...
Já s odpovědí rychle chvátám.
Není to růže,to spíš kopřiva.
Není to Bůh,to spíše Satan...


Pepa Fousek

Vždycky když potkávám Pepika Fouska
je ve mě přátelé dušinka ouzká...
Recesní romantik,je správný kousek,
skromný - ne náfuka - tak to je Fousek.
Obrazek
V dobách,kdy se džbánkem nechodil pro vodu,
tenkrát nás seznámil Miloušek Svobodů.
Tehdy,snad ironicky,jako mladého textaře,
já však se věnoval pití a kytaře...

Sešlosti vedly vždy k velké srandě,
Slovanka,Na Růžku,Na Racandě...
Ten básník "černého Kladna" má velký dar,
papíru duši dá a nezmění ho v cár...

Pak přišly nemoci,ač je to k nevíře,
oba nás postihly srdeční potíže...
Nikdo z nás neskončil prozatím na faře,
občas jsme sešli se u pana Kuchaře...

Potkávám ho raději než dívku lepou,
s gustem vždy na něj řvu" tak nazdar Pepo."
Stejně však ve mě je dušinka ouzká,
když v Kladně potkávám Pepíka Fouska...

(IM bří.Svobodům aj...)



Protiklady

Život,to jsou protiklady.
Život to jsou zázraky...
Proti věrnosti jsou zrady,
proti svobodě zas útlaky.

Kdo má štěstí,nemá smůlu.
Kdo má lásku,nechce víc...
Jako včelky hučí v ůlu -
nabíraj pyl na střevíc...

Před bohatstvím chudoba je,
pýcha,ta pád předchází...
Adam,když šel s Evou z Ráje
věřil,že se nezkazí...

Láska končí a Nenávist začíná.
Dobrota,Zloba,Jing a Jang...
Adam už nekouká Evičce do klína,
má novou zálibu - našel tank...

Z usedlího stal se tulák,
z Ráje je zas náhle Peklo,
Adam vypil celý tuplák,
aby víno proudem teklo.

Život,to jsou protiklady.
Život,to jsou návraty...
Když se Adam dožil zrady,
Evu měl hned za vraty...

TV...

Konečně i na mě přišla velká krize,
od včerejška večer lidé,nejde televize.
Řekněte mi,prosím,co jenom mám dělat,
večer hada dojit,černé nechat zbělat?

Povězte vy mladí,i vy staří kmeti,
jak se dívky svádí,jak vám život letí...
Mám před sebou jednu strašidelnou vizi,
že už nebudu mít nikdy televizi...

Jak se ale dozvím,co se v světě děje?
Začínám si zoufat,plný beznaděje...
A co moji drazí na všechno se vy...
otevřít si knihu,do postele přistát?


Johanka z Arku

Bůh pro ni měl tajemství,kromě jiných dárků.
Dárky měla hodně ráda,byla to jen žena...
Bolest,radost,zoufalství ,pro Johanku z Arku.
Při vší úctě byla možná trochu pomatená...

Když vojsko táhlo pod korouhví Johanky,
větší válečnici neviděl dosud svět...
Nejdřív si musela odřezat copánky,
ty které nosila od dětských let...

Situace na bojištích byla jasně daná,
s vojáky si hrála,jako vlčice...
Málokdo chtěl přesvědčit se,zda je ještě panna,
když brněním zadrnčela lítá samice.

To když táhla poraněná s vojskem k Orleánu,
co se dělo přesně ,žádní svědci nepovědí...
Na bitevním poli zbylo tisíc mrtvích pánů,
nezbylo,než dojít s vojskem rovnou ke zpovědi.

Zázrakem pak do zaječích vzali angličané,
její vojsko jako jeden muž tu za ní stál...
Johanka však nevěděla,co všechno se stane,
pro korunu že ji zradí její vlastní král.

Když se blížil hladomor,tu odmlčel se Bůh,
král ji nechal rychle zavřít na svém hradu.
Nepromluvil s Johankou,už byla pro něj vzduch,
burgunďané chystají už jednu velkou zradu...

Dobro a taky zlo,Bůh pomoz,nebo ďábel...
Chystá se pro ni ten největší z dárků.
Nejeden anglán by rád se s ní válel,
aspoň z ní duši mít,z Johanky z Arku...

Koupili a prodali ji,tak moc se jí báli,
služebníci církve - sami nevěřící...
Do kacířek,čarodějnic,kněží ti jí láli,
chystaje už pro Johanku konec na hranici...

Za to,žes od boha dostala znamení,
teď tu máš Johanko inkvizici...
Bylo to prý jenom ďábelské mámení,
katan už sahá si pro palici.

Hlavně šla na oheň,že měla kalhoty,
nejlepší z bojovnic,nejlepší z panen...
Nikdo už nehledal,co je v ní dobroty,
podepiš Johanko,s tebou je Amen...

Ve jménu kříže se církev vždy mýlila,
na uhel spálili krásnou bojovnici...
Johanka navždycky duše své pozbyla,
svět v ní však objevil mučednici...


"""""""""""""""""""""""
Stateční nežijí věčně -
opatrní nežijí vůbec...
""""""""""""""""""""""
Únik mozků absolutní...

Napsal jsem velkému Vontovi,
když v myšlenkách jsem tápal mládím...
Jestřáb či Dušín,ten to ví...
Ty moudré knihy stokrát hladím...

Učil jsem se,dělal kliky,
v dlouhém skoku čtyři metry,
a jak slušně říci "díky",
nosit"babiččiny svetry"...

Když půlka třídy propadla,
po škole v polích kradli lusky,
já čítával jsem"Stínadla"
a neučil se vůbec rusky...

Byla to trochu zvláštní doba
z pohledu dnešního kmeta...
Ježíšek neměl nikdy soba,
a po snech z mládí - veta...

Teď banda zlatokopů řídí svět,
zlodějům raděj ruku utni!...
Vrátí se lidi z šedesátých let?
Únik mozků byl absolutní...


Romeo a Julie

Já stále si ten příběh pletu...
Jestli on z Monteků byl,
nebo snad z Kapuletů...
A proč jen pro ni žil?

A kdo nakukal jim vlastně,
že žít spolu byl by hřích...
Když zírali na sebe slastně,
a na rtech měli jenom smích?

A proč ten kluk se nožem pích,
když otráveně v hrobce lehla...
To žít už nechtěl nikdo z nich?
Co je to jenom za nemehla...

Moc nevyznám se v oněch lidech,
trochu jsou Montékové, trochu Kapuleti...
To vypráví nám tenhle příběh,
ve kterém zabíjí se děti...

A Wilda Šejkspírů,
co tohle zveřejnil,
dostane na díru -
aby se nekřenil...


Dluhy

Nebyl u nás Superman,
nebyl tu Lex Lutor...
nepřišel úplně sám,
a byl to exekutor...

Na kole nejezdím triál,
nesjíždím tu rodnou hroudu...
Jsem tak trochu asociál -
vždycky plavu proti proudu.

Když už splatím všechny dluhy,
aspoň takhle si to myslím...
objeví se další - druhý...

Na důchod nic nenasyslím

Dluhy splácím,pak penále,

abych mohl klidně spát...
Pořád šetřím,a tak dále,
za čím se
mám ještě hnát.....




Arnošt

Když začínají na "Kačáku"letní parna,
jezdívá ho na svém singlu malíř Arna...
Cvičí v hloubce neveliké "eskymáka",
potýkat se s vodním živlem Arnu láká.

V podkrovní pak komůrce si oděv suší,
přitom se však nenápadně šklebit muší...
Nemusil se sušit s halenou,proč mu do bot teče,
kdyby nenasál tu"zelenou",kdyby nepil"šavle,meče"...

Někdy ten zpěvný muž zazpívá "holala,
asi jsem prdla si,pak jsem se zkakala",
není to pro nátury,pro slabounký,
v hadrech pak jde skočit do Berounky...

Hubou pak zakroutí,udělá"Neumanna",
v hospodě "Loru"dá,cinklejma kartama,
pak je jen na chvilku jako ta bledulka,
to když mu pod oknem zakašle Andulka...

V přírodě vstává vždy s rozbřeskem,
ptáčci ho vítají s potleskem...
Březovou kůrou oheň jde podpálit,
najíst a napít se,potom klid...

S přírodou se nerad loučí,
moc pro Arnu znamená...
Doma potom spí na gauči,
sní kde"Racanda"je kamenná...

A když už nemá zas ani vindru,
jede se vyřádit na tom svým singlu...
Potom jde malovat s velkým klidem,
přihlouplím,otrlím,různým lidem...

PS/
Až zase budu chtít od Arny malovat,
budu mu celý den ručičky celovat...
Aby mě nenechal stěhovat nábytek,
a pak byl"Na Růžku",sťatej jak dobytek...

(Arnovi Ch.)

""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Nekuřácká restaurace,
je tu,ale bez legrace...
A co je tu s legrací?
Přece pivo na táci...
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Mému národu...

Zhuntovaný národe,
drž se pevně,statečně.
I ty věčný marode,
co tváříš se netečně...

Národe ty zhuntovaný,
těžkou prací,brigádami,
probuď se a celkem směle
pošli všechno do sardele...

Národe ty pošlapaný,
co se díváš na dvě strany,
na východ a na západ,
zkus už přijít na nápad...

Jak se vyhnout těžké práci,
když se v tobě síly ztrácí...
Jak se vzdálit od všednosti,
když se ti zdá všechno k zlosti...

Jak nedělat pořád šašky,
kdekomu,a cpát se prášky...
Jak mít aspoň klidu chvíli,
přemýšlejte,lidé milí...
"""""""""""""""""""""""""""""""

Kdyby jsi nelhala...

Kdybys mi holčičko nelhala,
hrál bych ti každý den Plíhala.
Teď ale raděj ti od rána,
přehrávám Lohonku"Žalmana"...

Snad líp je na moři na dobrý šalupě,
nežli být u tebe celý den v chalupě...
Na cestu sebou vzít nějakou pizzu,
v duchu si notovat Jarka Nohavicu...

Až bych si jednou sed zas s tebou ke stolu,
otevřel zpěvníky s klukama Ryvolů,
hrál bych ti tunely,tratě a mosty.
Vždyť je to holčičko všechno tak prostý...

Pak bych se dotázal,co bude k obědu,
pustil nám cédéčka s písněmi Nedvědů.
Dřív ses mi dívčino nějak víc líbila,
teď raděj poslouchám písničky od Kryla...

Teď se mi líbí víc - bez přeháněk,
hrát písně stejný co Wabi Daněk...
Když se hloubš podívám do půlitru,
poslouchám písničky Jirky Šlitrů.

A je tam pravdy kus,ví to i hluchý,
co mívá v písních svých Jiří Suchý.
Samsona akordy jsou se mnou na kordy,
tak už si holčičko neber lži do mordy...


Pravda a lež..

Prošel jsem léty celou zem,
tak proč se vracet -
když jsem došel až sem,
a už mi není dvacet...

Zdá se to chvilka pouhá,
ale cesta zpět je dlouhá...
Už vím co je dobro a co zlo,
a proč mi štěstí proklouzlo.

Co černé je,co bílé...
Byla to jenom chvíle,
míň naděje,víc zrady...
A proč jsme vlastně tady?

Lež a pravda spolu spaly...
Teď mají spoustu dětí,
a místo pláče jen se smály...
Rozesely z bídy smetí...

Jsou kolem nás teď asi všude,
kdo uklízet ten bordel bude...



Obrazek
Miky Ryvola...


Dávno už říkám si,tak"Co zbejvá",
když teskno duši proráží...
z dobrýho života zlo ale neubejvá,
a ty seš"Holka,která překáží"...

Vydal jsem přátelství,co bylo ve mně,
ostatní kolem jen s vlkama vyli...
Utýct jsem často chtěl do"Fajnový země",
a zastavit až u "Domu smutný víly"...

Kolem mít tažený "Drátěný ohrady",
nechat tam narůstat"Vrbový houštiny",
uvnitř pak schovaný všechny ty poklady...
Prožít zde krásnou"Noc královny Kristýny"...

"K horám"duní kopyta koně "Jarního kurýra",
a"Já jsem tak línej","Neuhádneš"jakej špás...
"Praštěná lásko""To zatracený vedro"se sem prodírá...
a ty"Pane bože,vod tý lásky zachraň nás"!

Špajska je plná kelímků od povidel,
já však jsem"Ze všech chlapů nejšťastnější chlap"...
"Do ptačích ploutví,a do rybích křídel"
v"Tunelu jménem čas"snad jsem tě holka lap...

Zahrát si na kajtru s tou partou drsnejch dědků,
v "Lapáku na bále""Příběh šílenýho hráče"...
"Poslední míli" pak dojít ke svým předkům,
na"Bedně vod whisky"dojíst si zavináče...

Dík za ty písničky,kde akordy si povídají,
a texty dokreslují,vše co bylo dosud.
Tyhlety příběhy si všichni rádi hrají,
a jsou i tak trochu můj osud......
(poděkování M.Ryvolovi)



Přemysl oráč

Tam kdes nechal stát pár volů,
zapřažených v těžkém pluhu...
Vezmi Libunu a pojďte spolu,
zorej zemi,zbav ji dluhů...

Měl jsi čas sledovat po staletí,
jak zem dávali jsme bez boje.
Vzešlo z rodu mnoho dětí,
a ty teď prosím sežeň Bivoje...

Co kdysi kněžna Libuše lidem zvěstovala:
"Vidím město veliké,jehož sláva hvězd se dotýká"...
Kdyby snad raději brambory pěstovala,
z rukávů vysypat mohla by žolíka...

Přemysle oráči jdi k svému pluhu,
a chop se moci ty udatný Slovane...
Přeorej,můžeš li,zem plnou dluhů,
když ne ty,kdo už nás z té bídy dostane...



Současnost

Nedá se popsat doba dnešní,
slušnost se dávno vytrácí...
Mládenci kradou víno mešní,
nebe nad hlavou krvácí...

Děvčata mladá retky kouří,
sprostotu kolem sebe šíří...
Ve starcích vztek a hněv se bouří,
do čistých hlav se derou štíři.

Politik ničeho dávno se neštítí,
a lidi svěšené mají hlavy...
Vlády se ujali samí jen prevíti,
lidé jen skotem jsou,mrzuté davy...

Doktoři nejraděj peněženky léčí,
a poldové zase své sebevědomí,
soudcové,exekutoři v divné křeči...
Chtěli by všichni mít se jako my?

Snad je to už jenom ošklivá hra,
nebo zlý sen z kterého procitneš...
Všechno co chtěli jsme kdysi my dva,
společnost na padrť chce ať s tím hneš....

"""""""""""""""""""""""""""""
Došla nám slovní zásoba,
stydím se za nás za oba...
Lépe snad domluví se hmyz,
těžko se hledá kompromis...
""""""""""""""""""""""""""""""
nápis na hrobě

Většinou se každý stará sám o sebe,
a u koňáků to platí zvláště...
S křivicí v duši těžko dojedeš do nebe,
a žiješ na půl jen,jseš li plný záště...

Většina setkání ,prožitků života,
dětinské lumpárny si můžeš přidat k tomu,
průšvihy normální,krev se ti klokotá -
většinou ruce máš jak když bys dělal v lomu...

Většina myšlenek,co zrodili se v hlavě,
se dávno,dávno nenosí přátelé moji...
A co zase v mozkovně rodí se ti právě,
většinou zatratíš,a skleróza tě dojí...

Většina lidí co kolem tebe žila,
ti přišla jako lidé úctyhodní...
Většina osudů,ta do žil se mi vpila,
a když mi nevěříš,tak se raděj bodni!

Většinu života tys zbytečně se trápil,
hodně jsi pracoval,a občas jsi se napil...
A teď jsou děti velké a odcházejí z domu,
to čas tě oklamal,ty nechceš věřit tomu...

Většina kluků cos znal je z"mokré čtvrti",
jsou pár let pod drnem,snad v nebesích se vrtí...
Blíží se osud tvůj a bude řada na tobě...
a jak ty ostatní nechceš mít nápis na hrobě:

"Většinu života já byl jsem jenom snílek,
a svého trápení každému dal bych dílek".


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář