Jak chutná jízda na koni
Jak chutná jízda na koni?
Jako jaro,když prvně zavoní...
Na první schůzce políbení-
to proti jízdě fakt nic není.
Ve tvářích vždycky jenom sáláš,
když prosluněnou loukou cváláš
a kopretiny kolem zavoní-
tak tohleto je jízda na koni.
Je to jak vášeň v letním šeru,
jak láska k dívce co si beru.
Radost, která tě unáší někam,
důvěra, na kterou léta čekám...
Tak to je jízda na koni.....
ať všechny zvony zazvoní,
a celý ví to kolem svět,
co lásky dává koňský hřbet.
Vítr když ve vlasech hvízdá
i to je na koni jízda.....
Bolavá záda z těžkých pádů,
přátelský výsměch kamarádů.
Tak chutná jízda na koni....
Zpráva z Drchkova
Na "Huberta" do Drchkova
s kamarády jel bych znova.
Jezdců s koňmi na čtyřicet,
z různých stran je slyšet řičet.
Ještě mnoho jiných zvuků-
Tuček Pan mi podal ruku.
Jak nějaký atašé
dal si čtyři guláše.
Odchozené kilometry-
měl jsem si vzít raděj tretry.
Proběhnout všechny remízky,
o asfalt cinkat želízky.
Uprostřed lítého dostihu
rozšláp jsem v polích koblihu...
Na hlavu padla mi šiška,
koně prý postrádá "liška"
Po chvilce milého čekání
"lištička" domů uhání.
Koníček stojí ve stáji-
odešel, lotřík, potají.
Proč nechtěl jezdit "Huberta"?
Asi zastydlá puberta...
Nakonec "liška" byla k mání,
ale to jen tak pro zasmání.
Všem se tam libilo celkem,
jezdit v tom závodě velkém.
A pony jezdci už jsou tam známí,
pochybil ten, kdo tam nejel s námi.
Poznání
Když s veršíky jsem začal hřešit,
když ztratil jsem svůj první sešit,
byl plný různých skopičin...
Já chytil na rok tuhej splín.
Už jsem se nemoh' na nic těšit,
možná sto básní bylo v tahu...
Jak zrytou duši znovu sešít,
Hej,jezdče,vem mě do zápřahu!
To odkryla se nová karta,
když prvně na koně jsem sed,
A kolem koní skvělá parta
do které rád bych zapad hned.
Jen zápal pro jízdu ale nestačí...
Kolikrát jedec musí dojít pěšky.
Když nemoc zlá se uráčí,
a člověk pro koně je těžký...
Má mnoho odstínů ten život kolem koní.
Letos jsem nesedlal,to naposledy vloni...
Nebudu líčit vám asi už nic víc,
koník mi odešel,měl těžký zápal plic...
Dáma na bílém koni.
Je to šiml nebo bělouš,to vám nepovím,
z lesa než se vynoří vidím vždy bílej stín.
S leknutím hned otáčím se ,kdo mě to honí,
spatřím dámu upravenou na bílém koni.
Záhadná jak Mona Louisa vždycky pro mě je,
kolem cestou když si cválá,tak se zasměje...
Její hřebec odfrkne si ,silně zařehtá.
Já si v duchu o ní myslím ať se nechechtá.
Jindy má zas za koníkem pěkný dvoukolák,
na tyhlety opratě bych věru rád si mák...
Bičem šlehne nad hlavou až roztrhne se vzduch,
a zas mizí někde v lesích,ztrácí se jak duch.
HŘÍBĚ
Zjistili jsme hříbě -ráno,
rodilo se samo,lehce.
Bylo mu to nejspíš dáno,
veterinář věřit nechce...
Všichni jsme ho přivítali s velkým pokřikem,
po měsících čekání se začlo s výcvikem.
Když si hříbě začlo zvykat na svou ohlávku,
trochu jsme s ním trénovali chůzi přes lávku.
Nejdřív hříbě bylo vskutku plné zděšení,
brzy se však přesvědčilo,že to nic není.
A když hříbě přestalo se úzké lávky bát,
muselo se naučit jak zůstat klidně stát.
Když si hříbě očichalo svoje okolí,
s klidem hlavou pokývlo,že ho nic nebolí.
Skončím s výčtem dovedností,co už hříbě umí,
každý,kdo si tímhle prošel,časem je jak z gumy.
Je to dřina prvně sedlat svého koníka,
zvláště když ti trochu jiným směrem utíká.
Pobídneš ho zamlasknutím,plácneš kloboukem,
letíš k zemi jako pytel velkým obloukem...
(Tučkům)
Země koní
Jdou koně mlhavým ránem...
svěšené hlavy a kolem ticho,klid.
V téhleté zemi každý z nich je pánem,
chtějí li cválají,nebo jdou pít.
Je to zem plničká rozkvetlích lučin,
snad každý rád by nahlédl do ní.
Kdo k ní má mapu,já rád si ji půjčím,
na cestu do země koní...
Nikde tam nevidíš chomout či postroje,
anglické jezdce,žokeje,kovboje...
S úžasem nadlouho jenom stát zůstaneš,
když už se náhodou do země dostaneš...
Každý tam rukou jen,ne bičem koně hladí,
a koně za to tam lidi maj' rádi.
Jenom se tak trošku,když to tam vidím,
za lidi,za sebe,za všechny stydím...
Na cestě
Tepání asfaltu,a tempo poníků je neúnavné.
A velcí koně malým skoro nestačí...
teď údolím se ženem řeky splavné,
míjíme osady,i strže plné bodláčí.
Ať práší se vám za kočárem,
to občas na nás lidé křičí.
Je to jak maraton,když jedeš s tímhle párem
a koně z maštalí jen závistivě řičí.
Někdy je na tom méně romantiky,
když předjede nás "Fiatka",
těm paroháčům říkáš raděj'Díky,
když posílaj' tě s koňmi na jatka...
My v srdci máme hodně lásky,
a s koňmi k cíli snadno dorazíš...
A lidé přihlouplí si sundaj' masky
vždyť každý z nich nese svůj kříž...
Snad potom přestanou si klepat na čelo,
když se spřežením zdržuješ je v "letu".
Zdvořile vyhnou se jak by se slušelo,
a z pusy vypustí i jednu slušnou větu...
LYSÁ 200...
Před nedávnem - je to chvíli,
jsme tak jako každým rokem
na výstavě koní byli,
šlo se pomalej než krokem.
Desítky tisíců člověčího druhu,
přijeli na koně,vidí však málo.
U stánků se žrádlem hledají vzpruhu
a ještě cetek pár,co by za to stálo.
Koně se ve stájích našlapaných dusí,
a ruka tisícá chce si je hladit...
Kdo mi to nevěří ať si tam stát zkusí,
asi i jemu pak bude to vadit.
Nevěříš li klidně zívni...
tím jsem si už skoro jist -
všechno je však relativní,
z očí koně uč se číst!
Odměna
Pro koně je potřeba mít vždycky něco v kapse,
když nic nemáš kamaráde,no tak třeba trap se.
Když dá uši dozadu tak jistě něco merčí,
rychle letí k svému cíli tak jako šíp k terči.
Slabiny má citlivější nežli ty máš řasy,
málokdy je pohromadě vidět tolik krásy.
Kopyta vždy temně duní až se země třese,
kdo si na něj jednou sedne,vše zlé potom snese...
Oči jsou tak ustarané,když jsou vidět bělma,
kůň i když má ladný pohyb,není žádná šelma.
Jako vítr ve stepi zní,když ocasem šlehne,
kdo to s koněm neumí,ten s ním ani nehne.
Hříva když je rozevlátá a kůň v postroji,
otevřete rychle vrata - kdo se nebojí...
A kdo chce mít za koníkem zapřaženou káru,
ať ví,že se lépe jede,když jsou koně v páru.
Pro koně je potřeba mít vždycky něco v kapse...
Co rozkoší mi ještě zbývá
v ponurém hektickém světě...
Na hlavě září bílá hříva,
tak už se koníci hněte.
Na co se ještě vůbec těším
v tomhletom divným životě?
Stařičký stetson na hák věším,
zubů mám jak planěk na plotě...
Je přece někdo,kdo mě má rád
bez chalup,aut a financí...
Bez přetvářky dobrý kamarád,
co nehledá si důvod k distanci.
Co se mnou zimu nepřečká...
Vtom za své myšlenky se stydím.
Ve stáji slyším hřebečka -
přes slzy na něj sotva vidím...
Hned mám se znova na co těšit
a začnu hledat staré postroje.
Musím je promazat a sešít,
než z jara začnu hledat kovboje...
Život nám jak poník utíká,
překážky skáče bez nesnází.
Tak jako mě i mého koníka
nebem Bůh koní doprovází...
Čelechovický Hubert
Na "Huberta"časně zrána,
nakop mě kůň Duška-Pana.
I když má dost dobrý původ,
nevím jaký on měl důvod...
Stáhl jsem si nožku zcela,
aby tolik nebolela...
Místo toho bolí více,
trošinku mi rudnou líce.
Večer máme country tanec,
hledám zemi přes svůj ranec.
Na podlahu vidět není,
od úst se mi mírně pění...
Připraven však - natěšený,
čekám kdy se zjeví ženy.
zjevily se v plné kráse.
Oko diváků se pase...
A naše děvčata nezkazí náladu,
čtyřikrát dopředu,čtyřikrát dozadu.
Roztočí v kole své dobové šaty,
a místní chlapíci cloumají vraty.
V téhleté říkance nehledej pointu.
Dej se hned do tance,nesahej pro flintu.
Čtyřikrát od sebe,čtyřikrát k sobě,
co dělat lepšího v tak blbé době?
Teď už jsem zapoměl pro Pána Boha,
že mě už nebolí tolik ta noha...
Vy,kdo jste na gauči úplně leniví,
vězte,že kopnutí může být léčivý
Vánoce v lese
Mrazivým vzduchem jde krokem statný kůň,
nese jezdce zahaleného,skryti jsou mezi keři...
Jde středem lesa,kde ukrytá je tůň,
kde rok co rok se stromek zdobí zvěři.
Přes cestu přeběhla mu bílá lasice,
a jezdec s potěšením za ní hledí.
U tůňky z břízy je stlučená lavice,
na které už pár kámošů sedí.
Na starém pařezu je nová láhev koňaku,
a děcka zdobí stromek lesní zvěři.
Tak jako každý rok jsem s partou koňáků,
co ještě nezhloupli a v kamarádství věří
A za pár měsíců,až skončí tahle zima,
se sejdou o kus dál,tam na Sluneční stráni.
Snad budou všichni tam a bude jim moc prima,
já před tou partou jen hlavu v úctě skláním.
Život jako koník cválá
Když se slunce schová za dům,
jak včera i dnes máš splín...
Za pravdu dáváš všem radům,
co ti radí"Pusť si plyn!"
Jak jedeš cestou necestou,
a před sebou máš horu zvanou osud,
přírodou,tou věčnou nevěstou,
je ti líp,než ti bylo dosud...
Teď přitáhneš trochu opratě,
jde proti hlouček divných lidí...
To vzpomínky,z nichž dělají se závratě,
to osud tvůj,ty cítíš,jak tě šidí...
Tvá duše zůstala a je tak trochu malá,
a horší je to každým rokem...
život tvůj jak kůň tvůj cválá,
už je to dávno,co šel jenom krokem...
Když Huml Pan zapřahá
Když Huml Pan zapřahá,
je to na mě nástraha...
Je to na mě velká past,
sbalit věci,foťák,chlast.
"V půl osmé se vyráží,
koukej stát u garáží!
Ať na tebe nečekám,
jinak půjdeš po svých,sám"...
Pak už je to jenom chvilka,
v zápřahu je Princ i Cilka.
Romantiky má to nádech,
ujíždíme s větrem v zádech.
Každý by to ale nesnes,
když se houkne"Pony Expres",
tohle prozradím rád světu,
sjíždíme se u fernetu...
S citronem má vždycky přednost,
pak se vypravíme přes most...
Někdo sólo,jiný bryčkou,
vydáme se za Lavičkou...
Sraz je na Slunečné stráni,
přijedem tam jako páni,
sranda je tam veliká,
všichni zdraví Pepika.
Když Huml Pan zapřahá,
je to na nás nástraha...
(Bombovi)
Les je tvůj ráj
Až ti jednou dohoří svíčka,
nečekej dlouhou cestu do ráje.
Vzpomínej,a přivřená nech víčka,
život,jak nezdolná hora je...
Vzpomínej na chvíle prožité v lese,
na vůni borůvčí,staletých stromů...
Na koše hub,co z lesů každý nese,
a nebýt komárů,tak nechce se ti domů...
Netěš se na cestu dalekou do nebe,
Ráj se ti ukázal právě teď,tady.
Podzimní vítr tě do spánků zazebe,
barevný les nabídl všechny své vnady.
A když tě posílá do háje kdosi,
za to žes byl jenom blázniví snílek,
pěkně mu poděkuj,ač se to nenosí,
sám by chtěl zážitků tvých mít jen dílek...
Neznám nic lepšího,nežli je les,
snad jenom jízda na koni v něm...
Vždyť tenhle Ráj je tu pro tebe dnes,
kousek té vzpomínky sebou si vem...
Smutek i radost Jirky Humla
Huml Pan má nové koně,
byl tím párem jako posedlí.
Daleko jsme jeli pro ně,
rychleji by jste to nesvedli...
Nákup - prodej v jedné hodině,
má teď menší smutek v rodině...
Není to stesk po mamince,
musel totiž dát pryč Prince.
Za pár dnů to čeká Cilku,
už tu bude jenom chvilku.
Místo žádné už tu není,
Lucka je jak ve vězení...
Bude muset,u sta hromů,
tenhle poník také z domu...
Až uhodí letní vedra,
do"světa"půjde i Cedra.
A co zbyde ve stáji?
Noví koně řehtají...
Dva plaví myšáci-bujaří bratři...
Všechna ta chvála jim jenom patří.
První se Matouš jmenuje,
druhý zas na Šimona slyší.
Jako když vítr čaruje,
přivál jim zbarvení"myší"...
(Bombovi)
Kowgirls a její sen
"Hledám muže,se srdcem kovboje,
a nesmí to být žádný desperád!
Nesmí mi do cimry s botama od hnoje,
furt dřepět v kuchyni a jen se cpát...
Musí mít peněz dost,jináč ho neberu,
poslušný na slovo,to chlap má být...
čistý jak svědomí,žádnou mít breberu,
jak z fachy dorazí,vzít rýč a rýt!
Může být abstinent,v každičkým období,
denně mi nosívat nějaké dárečky...
Vzít mě vždy na oběd,doma mýt nádobí,
našetřit na koně,na krávu,na dečky...
V nejhorším případě mám ale řešení,
života nového nikdy se neboje...
Na dvoře stloukám mu podivný lešení,
pro muže se srdcem kovboje!..."
Dnes
Dnes lidi nečtou F.L.Věka,
to raději kouří na balkoně...
A nikdo neví,co ho čeká -
já zase nejraděj vídám koně...
Dnes, v době různých pochutin,
má každý druhý člověk splín...
A myšlenky zlé se hlavou kradou,
já raděj stojím za ohradou...
Dnes nemá každý člověk kliku,
být příbuzným či známím politiků...
Aby mohl beztrestně mastit si kapsy.
Já vždycky stojím bokem jaksi...
Dnes už se nevyplatí hledat holku,
nebo být členem různých spolků...
A pohár nepřetekl,byl jen dopyt...
Radost však vždycky mám,
když slyším dusot kopyt...
Zima
Vyrazili za úsvitu,
na cestu sněhovým rájem.
Čtyři holé,a dva v krytu,
vozy se řítí zamrzlím krajem.
Málo na nich vidět krásy,
tak vozkové se dohodli.
Jeden před druhým se"tasí"
kdo má větší pohodlí...
Vítr a mráz drápy zaťal,
zmrzlé je už každé tělo.
Čeká je už jen plic zápal,
spřežení by domů chtělo...
Otevřeš hubu,až dech se tají.
To mráz ji zamkl přes vousy...
Na koních rampouchy už vlají,
Brandýsek,Čabárna,Hnidousy.
Vidět jsou věže Rozdělova,
hned zlepšila se nálada...
Už příští týden jedou znova,
ten "vejlet"byl prý "balada"...
""""""""""""""""""""""
Říkanka
O koníčcích časopisy -
hodně jsem jich přečet kdysi...
Co se tam však přečíst nedá?
Je to praxe,třikrát běda!
Chceš li dobré chvíle zažít,
osedlej,a bez okolků -
jeď kde zelený je pažit,
vezmi sebou pěknou holku...
Už znám hodně koňáků,
přírodou si s koňmi jezdí...
Někteří však nejsou hvězdy,
věnují se koňaku. . . . .
"""""""""""""""""""""
Jak chutná jízda na koni?
Jako jaro,když prvně zavoní...
Na první schůzce políbení-
to proti jízdě fakt nic není.
Ve tvářích vždycky jenom sáláš,
když prosluněnou loukou cváláš
a kopretiny kolem zavoní-
tak tohleto je jízda na koni.
Je to jak vášeň v letním šeru,
jak láska k dívce co si beru.
Radost, která tě unáší někam,
důvěra, na kterou léta čekám...
Tak to je jízda na koni.....
ať všechny zvony zazvoní,
a celý ví to kolem svět,
co lásky dává koňský hřbet.
Vítr když ve vlasech hvízdá
i to je na koni jízda.....
Bolavá záda z těžkých pádů,
přátelský výsměch kamarádů.
Tak chutná jízda na koni....
Zpráva z Drchkova
Na "Huberta" do Drchkova
s kamarády jel bych znova.
Jezdců s koňmi na čtyřicet,
z různých stran je slyšet řičet.
Ještě mnoho jiných zvuků-
Tuček Pan mi podal ruku.
Jak nějaký atašé
dal si čtyři guláše.
Odchozené kilometry-
měl jsem si vzít raděj tretry.
Proběhnout všechny remízky,
o asfalt cinkat želízky.
Uprostřed lítého dostihu
rozšláp jsem v polích koblihu...
Na hlavu padla mi šiška,
koně prý postrádá "liška"
Po chvilce milého čekání
"lištička" domů uhání.
Koníček stojí ve stáji-
odešel, lotřík, potají.
Proč nechtěl jezdit "Huberta"?
Asi zastydlá puberta...
Nakonec "liška" byla k mání,
ale to jen tak pro zasmání.
Všem se tam libilo celkem,
jezdit v tom závodě velkém.
A pony jezdci už jsou tam známí,
pochybil ten, kdo tam nejel s námi.
Poznání
Když s veršíky jsem začal hřešit,
když ztratil jsem svůj první sešit,
byl plný různých skopičin...
Já chytil na rok tuhej splín.
Už jsem se nemoh' na nic těšit,
možná sto básní bylo v tahu...
Jak zrytou duši znovu sešít,
Hej,jezdče,vem mě do zápřahu!
To odkryla se nová karta,
když prvně na koně jsem sed,
A kolem koní skvělá parta
do které rád bych zapad hned.
Jen zápal pro jízdu ale nestačí...
Kolikrát jedec musí dojít pěšky.
Když nemoc zlá se uráčí,
a člověk pro koně je těžký...
Má mnoho odstínů ten život kolem koní.
Letos jsem nesedlal,to naposledy vloni...
Nebudu líčit vám asi už nic víc,
koník mi odešel,měl těžký zápal plic...
Dáma na bílém koni.
Je to šiml nebo bělouš,to vám nepovím,
z lesa než se vynoří vidím vždy bílej stín.
S leknutím hned otáčím se ,kdo mě to honí,
spatřím dámu upravenou na bílém koni.
Záhadná jak Mona Louisa vždycky pro mě je,
kolem cestou když si cválá,tak se zasměje...
Její hřebec odfrkne si ,silně zařehtá.
Já si v duchu o ní myslím ať se nechechtá.
Jindy má zas za koníkem pěkný dvoukolák,
na tyhlety opratě bych věru rád si mák...
Bičem šlehne nad hlavou až roztrhne se vzduch,
a zas mizí někde v lesích,ztrácí se jak duch.
HŘÍBĚ
Zjistili jsme hříbě -ráno,
rodilo se samo,lehce.
Bylo mu to nejspíš dáno,
veterinář věřit nechce...
Všichni jsme ho přivítali s velkým pokřikem,
po měsících čekání se začlo s výcvikem.
Když si hříbě začlo zvykat na svou ohlávku,
trochu jsme s ním trénovali chůzi přes lávku.
Nejdřív hříbě bylo vskutku plné zděšení,
brzy se však přesvědčilo,že to nic není.
A když hříbě přestalo se úzké lávky bát,
muselo se naučit jak zůstat klidně stát.
Když si hříbě očichalo svoje okolí,
s klidem hlavou pokývlo,že ho nic nebolí.
Skončím s výčtem dovedností,co už hříbě umí,
každý,kdo si tímhle prošel,časem je jak z gumy.
Je to dřina prvně sedlat svého koníka,
zvláště když ti trochu jiným směrem utíká.
Pobídneš ho zamlasknutím,plácneš kloboukem,
letíš k zemi jako pytel velkým obloukem...
(Tučkům)
Země koní
Jdou koně mlhavým ránem...
svěšené hlavy a kolem ticho,klid.
V téhleté zemi každý z nich je pánem,
chtějí li cválají,nebo jdou pít.
Je to zem plničká rozkvetlích lučin,
snad každý rád by nahlédl do ní.
Kdo k ní má mapu,já rád si ji půjčím,
na cestu do země koní...
Nikde tam nevidíš chomout či postroje,
anglické jezdce,žokeje,kovboje...
S úžasem nadlouho jenom stát zůstaneš,
když už se náhodou do země dostaneš...
Každý tam rukou jen,ne bičem koně hladí,
a koně za to tam lidi maj' rádi.
Jenom se tak trošku,když to tam vidím,
za lidi,za sebe,za všechny stydím...
Na cestě
Tepání asfaltu,a tempo poníků je neúnavné.
A velcí koně malým skoro nestačí...
teď údolím se ženem řeky splavné,
míjíme osady,i strže plné bodláčí.
Ať práší se vám za kočárem,
to občas na nás lidé křičí.
Je to jak maraton,když jedeš s tímhle párem
a koně z maštalí jen závistivě řičí.
Někdy je na tom méně romantiky,
když předjede nás "Fiatka",
těm paroháčům říkáš raděj'Díky,
když posílaj' tě s koňmi na jatka...
My v srdci máme hodně lásky,
a s koňmi k cíli snadno dorazíš...
A lidé přihlouplí si sundaj' masky
vždyť každý z nich nese svůj kříž...
Snad potom přestanou si klepat na čelo,
když se spřežením zdržuješ je v "letu".
Zdvořile vyhnou se jak by se slušelo,
a z pusy vypustí i jednu slušnou větu...
LYSÁ 200...
Před nedávnem - je to chvíli,
jsme tak jako každým rokem
na výstavě koní byli,
šlo se pomalej než krokem.
Desítky tisíců člověčího druhu,
přijeli na koně,vidí však málo.
U stánků se žrádlem hledají vzpruhu
a ještě cetek pár,co by za to stálo.
Koně se ve stájích našlapaných dusí,
a ruka tisícá chce si je hladit...
Kdo mi to nevěří ať si tam stát zkusí,
asi i jemu pak bude to vadit.
Nevěříš li klidně zívni...
tím jsem si už skoro jist -
všechno je však relativní,
z očí koně uč se číst!
Odměna
Pro koně je potřeba mít vždycky něco v kapse,
když nic nemáš kamaráde,no tak třeba trap se.
Když dá uši dozadu tak jistě něco merčí,
rychle letí k svému cíli tak jako šíp k terči.
Slabiny má citlivější nežli ty máš řasy,
málokdy je pohromadě vidět tolik krásy.
Kopyta vždy temně duní až se země třese,
kdo si na něj jednou sedne,vše zlé potom snese...
Oči jsou tak ustarané,když jsou vidět bělma,
kůň i když má ladný pohyb,není žádná šelma.
Jako vítr ve stepi zní,když ocasem šlehne,
kdo to s koněm neumí,ten s ním ani nehne.
Hříva když je rozevlátá a kůň v postroji,
otevřete rychle vrata - kdo se nebojí...
A kdo chce mít za koníkem zapřaženou káru,
ať ví,že se lépe jede,když jsou koně v páru.
Pro koně je potřeba mít vždycky něco v kapse...
Co rozkoší mi ještě zbývá
v ponurém hektickém světě...
Na hlavě září bílá hříva,
tak už se koníci hněte.
Na co se ještě vůbec těším
v tomhletom divným životě?
Stařičký stetson na hák věším,
zubů mám jak planěk na plotě...
Je přece někdo,kdo mě má rád
bez chalup,aut a financí...
Bez přetvářky dobrý kamarád,
co nehledá si důvod k distanci.
Co se mnou zimu nepřečká...
Vtom za své myšlenky se stydím.
Ve stáji slyším hřebečka -
přes slzy na něj sotva vidím...
Hned mám se znova na co těšit
a začnu hledat staré postroje.
Musím je promazat a sešít,
než z jara začnu hledat kovboje...
Život nám jak poník utíká,
překážky skáče bez nesnází.
Tak jako mě i mého koníka
nebem Bůh koní doprovází...
Čelechovický Hubert
Na "Huberta"časně zrána,
nakop mě kůň Duška-Pana.
I když má dost dobrý původ,
nevím jaký on měl důvod...
Stáhl jsem si nožku zcela,
aby tolik nebolela...
Místo toho bolí více,
trošinku mi rudnou líce.
Večer máme country tanec,
hledám zemi přes svůj ranec.
Na podlahu vidět není,
od úst se mi mírně pění...
Připraven však - natěšený,
čekám kdy se zjeví ženy.
zjevily se v plné kráse.
Oko diváků se pase...
A naše děvčata nezkazí náladu,
čtyřikrát dopředu,čtyřikrát dozadu.
Roztočí v kole své dobové šaty,
a místní chlapíci cloumají vraty.
V téhleté říkance nehledej pointu.
Dej se hned do tance,nesahej pro flintu.
Čtyřikrát od sebe,čtyřikrát k sobě,
co dělat lepšího v tak blbé době?
Teď už jsem zapoměl pro Pána Boha,
že mě už nebolí tolik ta noha...
Vy,kdo jste na gauči úplně leniví,
vězte,že kopnutí může být léčivý
Vánoce v lese
Mrazivým vzduchem jde krokem statný kůň,
nese jezdce zahaleného,skryti jsou mezi keři...
Jde středem lesa,kde ukrytá je tůň,
kde rok co rok se stromek zdobí zvěři.
Přes cestu přeběhla mu bílá lasice,
a jezdec s potěšením za ní hledí.
U tůňky z břízy je stlučená lavice,
na které už pár kámošů sedí.
Na starém pařezu je nová láhev koňaku,
a děcka zdobí stromek lesní zvěři.
Tak jako každý rok jsem s partou koňáků,
co ještě nezhloupli a v kamarádství věří
A za pár měsíců,až skončí tahle zima,
se sejdou o kus dál,tam na Sluneční stráni.
Snad budou všichni tam a bude jim moc prima,
já před tou partou jen hlavu v úctě skláním.
Život jako koník cválá
Když se slunce schová za dům,
jak včera i dnes máš splín...
Za pravdu dáváš všem radům,
co ti radí"Pusť si plyn!"
Jak jedeš cestou necestou,
a před sebou máš horu zvanou osud,
přírodou,tou věčnou nevěstou,
je ti líp,než ti bylo dosud...
Teď přitáhneš trochu opratě,
jde proti hlouček divných lidí...
To vzpomínky,z nichž dělají se závratě,
to osud tvůj,ty cítíš,jak tě šidí...
Tvá duše zůstala a je tak trochu malá,
a horší je to každým rokem...
život tvůj jak kůň tvůj cválá,
už je to dávno,co šel jenom krokem...
Když Huml Pan zapřahá
Když Huml Pan zapřahá,
je to na mě nástraha...
Je to na mě velká past,
sbalit věci,foťák,chlast.
"V půl osmé se vyráží,
koukej stát u garáží!
Ať na tebe nečekám,
jinak půjdeš po svých,sám"...
Pak už je to jenom chvilka,
v zápřahu je Princ i Cilka.
Romantiky má to nádech,
ujíždíme s větrem v zádech.
Každý by to ale nesnes,
když se houkne"Pony Expres",
tohle prozradím rád světu,
sjíždíme se u fernetu...
S citronem má vždycky přednost,
pak se vypravíme přes most...
Někdo sólo,jiný bryčkou,
vydáme se za Lavičkou...
Sraz je na Slunečné stráni,
přijedem tam jako páni,
sranda je tam veliká,
všichni zdraví Pepika.
Když Huml Pan zapřahá,
je to na nás nástraha...
(Bombovi)
Les je tvůj ráj
Až ti jednou dohoří svíčka,
nečekej dlouhou cestu do ráje.
Vzpomínej,a přivřená nech víčka,
život,jak nezdolná hora je...
Vzpomínej na chvíle prožité v lese,
na vůni borůvčí,staletých stromů...
Na koše hub,co z lesů každý nese,
a nebýt komárů,tak nechce se ti domů...
Netěš se na cestu dalekou do nebe,
Ráj se ti ukázal právě teď,tady.
Podzimní vítr tě do spánků zazebe,
barevný les nabídl všechny své vnady.
A když tě posílá do háje kdosi,
za to žes byl jenom blázniví snílek,
pěkně mu poděkuj,ač se to nenosí,
sám by chtěl zážitků tvých mít jen dílek...
Neznám nic lepšího,nežli je les,
snad jenom jízda na koni v něm...
Vždyť tenhle Ráj je tu pro tebe dnes,
kousek té vzpomínky sebou si vem...
Smutek i radost Jirky Humla
Huml Pan má nové koně,
byl tím párem jako posedlí.
Daleko jsme jeli pro ně,
rychleji by jste to nesvedli...
Nákup - prodej v jedné hodině,
má teď menší smutek v rodině...
Není to stesk po mamince,
musel totiž dát pryč Prince.
Za pár dnů to čeká Cilku,
už tu bude jenom chvilku.
Místo žádné už tu není,
Lucka je jak ve vězení...
Bude muset,u sta hromů,
tenhle poník také z domu...
Až uhodí letní vedra,
do"světa"půjde i Cedra.
A co zbyde ve stáji?
Noví koně řehtají...
Dva plaví myšáci-bujaří bratři...
Všechna ta chvála jim jenom patří.
První se Matouš jmenuje,
druhý zas na Šimona slyší.
Jako když vítr čaruje,
přivál jim zbarvení"myší"...
(Bombovi)
Kowgirls a její sen
"Hledám muže,se srdcem kovboje,
a nesmí to být žádný desperád!
Nesmí mi do cimry s botama od hnoje,
furt dřepět v kuchyni a jen se cpát...
Musí mít peněz dost,jináč ho neberu,
poslušný na slovo,to chlap má být...
čistý jak svědomí,žádnou mít breberu,
jak z fachy dorazí,vzít rýč a rýt!
Může být abstinent,v každičkým období,
denně mi nosívat nějaké dárečky...
Vzít mě vždy na oběd,doma mýt nádobí,
našetřit na koně,na krávu,na dečky...
V nejhorším případě mám ale řešení,
života nového nikdy se neboje...
Na dvoře stloukám mu podivný lešení,
pro muže se srdcem kovboje!..."
Dnes
Dnes lidi nečtou F.L.Věka,
to raději kouří na balkoně...
A nikdo neví,co ho čeká -
já zase nejraděj vídám koně...
Dnes, v době různých pochutin,
má každý druhý člověk splín...
A myšlenky zlé se hlavou kradou,
já raděj stojím za ohradou...
Dnes nemá každý člověk kliku,
být příbuzným či známím politiků...
Aby mohl beztrestně mastit si kapsy.
Já vždycky stojím bokem jaksi...
Dnes už se nevyplatí hledat holku,
nebo být členem různých spolků...
A pohár nepřetekl,byl jen dopyt...
Radost však vždycky mám,
když slyším dusot kopyt...
Zima
Vyrazili za úsvitu,
na cestu sněhovým rájem.
Čtyři holé,a dva v krytu,
vozy se řítí zamrzlím krajem.
Málo na nich vidět krásy,
tak vozkové se dohodli.
Jeden před druhým se"tasí"
kdo má větší pohodlí...
Vítr a mráz drápy zaťal,
zmrzlé je už každé tělo.
Čeká je už jen plic zápal,
spřežení by domů chtělo...
Otevřeš hubu,až dech se tají.
To mráz ji zamkl přes vousy...
Na koních rampouchy už vlají,
Brandýsek,Čabárna,Hnidousy.
Vidět jsou věže Rozdělova,
hned zlepšila se nálada...
Už příští týden jedou znova,
ten "vejlet"byl prý "balada"...
""""""""""""""""""""""
Říkanka
O koníčcích časopisy -
hodně jsem jich přečet kdysi...
Co se tam však přečíst nedá?
Je to praxe,třikrát běda!
Chceš li dobré chvíle zažít,
osedlej,a bez okolků -
jeď kde zelený je pažit,
vezmi sebou pěknou holku...
Už znám hodně koňáků,
přírodou si s koňmi jezdí...
Někteří však nejsou hvězdy,
věnují se koňaku. . . . .
"""""""""""""""""""""
Komentáře
Přehled komentářů
Poids est comment poupe votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur determination pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre offre sang loin de votre coeur. Chaque culture votre determination bat, il pompe le sang par de vos arteres a la reste de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/cialis-pharmacie-montpellier/
Blood pressure - If you want recognize more
(AVakNuroarrido, 29. 7. 2018 23:48)